"Každý věk má nechali podepsat sám o sobě v jeden architektonický sloh, proč má naše nešly svůj vlastní styl? 'S těmito slovy v 1826 Karl Friedrich Schinkel, vracející se z výletu do Anglie, uvedl, jeho cílem je učinit sám nositelem novou národní styl, o architektonické kultuře určené k vyjádření se v originálním způsobem se slovní zásoba a stylistické experimenty motivován hlubokým ideologie.

Ve veřejných budovách, zhotovil v Berlíně v letech 1816 a 1822 Schinkel přijala přísné neo-řeckého stylu, která zahrnuje pečlivý výběr některých Attic prvky, s odlišnostmi v jejich syntaktických konstrukcí. Proto je těžké kolonád - ale dost často bez kanonické tympanon - skrýt kompoziční svobodu, který byl založen na funkčních požadavků. Varianty byly provedeny v grafické ztvárnění těchto budov tak, aby lépe integrovat funkčnost vnitřních prostor s těmi, na prostranství kolem budovy. Ve své návrhy pro budovy, byl také pozorný k tomu, jak se budova by měly být vloženy do svého městského kontextu, a zároveň vytvořit klidný a kontrolované vztah s přírodními prvky. V těchto způsobů, Schinkel - někdy bez lámání zdarma stylistické kódy vycházející z antiky - naznačila cestu k rozvoji moderního stavebního návrhu až po syntetické překonání rozdílů.

Zatímco Schinkel dala novou identitu, do Berlína, Leo von Klenze, jak v důsledku jejich šťastného setkání s Ludwig I v Bavorsku, se stal lídrem v městské obnovy v Mnichově. Klenze důsledně uplatňována neoklasickou forem, které mají své budovy, počínaje jejich umístění ve většině izolované poloze možné, aby byl co nejlépe zesilovat své monumentální charakter. Spolu s' kult pomníku, diktována z nacionalistických radost z války osvobozenecké, dal svobodně vyjádřit svou vášeň pro starověku a vytvořili monumentální celebrative děl. Působivou Walhalla byl věnován ducha německého lidu.