Český pozdního baroka byl mezi nejbohatší a nejvíce původní umělecké období v dějinách 18. století-Evropa. Počáteční převaha italské chuti, francouzské stylistické prvky, a blízkost Vídně, což mělo za následek harmonický a heterogenní směsi z forem, která byla jedinečná v Evropě. Praha opět vzrostl, aby se řadí mezi největší a nejdynamičtější živou města a jeho architektonické elán se odrazilo v několika významných podniků, z kopulí kostelů na nové vznešené paláce a konečně na velké komplexy, jako svatyni Loreto.

Architektonická tvář města a jeho regionu byla do značné míry výsledkem práce rodina architektů - v Dientzenhofers - jejichž díla se vyznačují tím, jeden neodbytný využití a ohýbání linek složité plány, složený z prostorových buněk získaných z Guarini. Kolem roku 1700, byli odpovědní za poslední velký rozkvět barokní církevní architektury.

Zvláštní význam, byly kostely svatého Mikuláše na Malé Straně (Malá Strana) Praha a St Markéty v Břevnovském, nedaleko Prahy, jak funguje tak, že se Christoph Dientzenhofer. Tyto dvě malebné kostely současné době podobné formy odvozené z používání Borromini a Guarini principy, jako je prostorové porovnání a velký na zakřivenému římsou sloupky nebo sloupky, také známý jako Dientzenhoferian "motiv '. V kostelech, které jsou složeny z Dientzenhofer oválné buňky, které se navzájem doplňují řádky, expanze nebo kontrakce - systém nazývá prostorová synkopa nebo synkopovaný prolínání - v kombinaci s Středoevropské hradební systém sloupů, který vyjadřuje přání pro silné plastové a prostorová integrace, zatímco vnější stěny jsou obecně nakládá jako neutrální povrchy. Tento prostor je prezentován jako 'otevřený' soustavy, ke které je možné přidat na buňky budou tyto zásady 'pulzující juxtapositions.