Strukturální inženýrství použít na výrobu mostů je jednou z oblastí, v nichž uplatnění nových stavebních technologií a materiálů, zavedená v průběhu 19. století vyvolalo významné změny.

V Coalbrookdale most nad řekou Severn v Anglii - postavena v roce 1779 k návrhu Abraham Darby a Johna Wilkinsona a výhradně v litina - může být přijata jako první člen značně početné rodiny, které začínají na konci 18. století revoluci do krajiny a způsobech dopravy a zároveň odhalit úroveň složitosti již dosáhl inženýrství. V roce 1801 James Finlay patentovaného systému TRUSS aby přitvrdili palubách visutých mostů, stavba, metoda má zásadní význam, aby byla dále rozvíjena při zavádění kabelů a železa odkazů. Během první poloviny tohoto století, četné mosty byly postaveny v Anglii pomocí této techniky, od Union Bridge na Tweed na Clifton most u Bristolu.

Tento systém byl visutý most k dokonalosti bílé a tím Joziášova Erskine Hazard v překračování Schuylkill River v Pensylvánii (1816) a na Seguin bratři v TOURNON-Tain nad Rhone (1825), oba mosty byly předčasné použití svázané drátem v místě tepané -železné řetězy. Johann srpna Roebling - autor železničních mostů v Niagara Falls (1855) a přes Ohio v Cincinnati (1867) - vyvolané významného zlepšení v technické visutých mostů díky použití drátů a kabelů ztužující nosníky, které byly více než solidní strukturálně předcházející verze. Zároveň se snažili, aby nahradila ocel železo, a designéři se soustředila na získávání lehčí konstrukcí s použitím menšího množství materiálu, ale zaručuje větší pevnost a elasticitu. Gustave Eiffel byl rovněž špičkou v oblasti budování mostu. Jeho most přes řeku Douro River (1878) se skládá z pěti mola a centrální parabolický oblouk, který podporuje průběžný trám, a jeho železniční most přes Truyere na Garabit (1884), na jádro ekonomiky a eleganci, používá zužující se železné věže.